Že rok 1968 přinesl zcela jiný pohled na možnosti televizní publicistiky jsme již v našem projektu psali. Dokonce jsme díky dochovanému přepisu přiblížili jednu takovou politickou debatu. Změnila se však i celá tehdejší televizní nabídka a k tomu nejlepšímu, co přinesla televizní tvorba v roce 1968, bezesporu patří osmidílná hudební féerie Píseň pro Rudolfa III.
Na tomto svým způsobem avantgardním seriálu z autorské dílny Jaroslava Dietla a Jaromíra Vašty je vidět, že vznikal v euforické době let 1967 a 1968. Je plný neotřelých nápadů, skutečných šlágrů a všichni účinkující v něm hrají a zpívají s obrovským nasazením.
Hlavní postavu uzenáře Rudolfa, který tmelí všechny díly, ztvárnil tehdy velmi populární Darek Vostřel, jinak též ředitel a herec divadla Rokoko. Uzenář se stal pro diváky symbolem obyčejného člověka, který skoro zapomněl, že nemusí žít jen mezi buřty a řeznickými háky, ale může se také třeba na chvilku zasnít. Jeho patnáctiletá dcera Šárka (hrála ji vynikajícím způsobem pětadvacetiletá Iva Janžurová) ho ale díky své fantazii dokáže vyvést z každodenní šedi.
A právě tyto úlety do říše snů a fantazie jsou pro nás dnes cenným materiálem, neboť v nich figurují nejtalentovanější zpěváci tehdejší populární hudby a zaznívají zde mnohdy v premiéře písničky, které se staly hity, nebo byly posléze dokonce zakázané, jako například Modlitba pro Martu skladatele Jindřicha Brabce.
Darek Vostřel, jako uzenář Rudolf s televizní patnáctiletou dcerou Šárkou v podání tehdy o deset let starší Ivy Janžurové dokonale sní v Písni pro Rudolfa III. Je zajímavé, že slova k ní napsal Petr Rada v létě roku 1968, tedy ještě před okupací, a podvědomě sáhl po slovech Komenského z Kšaftu umírající matky jednoty bratrské, jakoby tušil, co všechno český národ čeká. Modlitba se stala jakousi neformální hymnou odporu proti okupantům a dalších jednadvacet let se pak mohla ozývat jen ze zahraničního rozhlasového vysílání.
V seriálu zpívali také Waldemar Matuška a Helena Vondráčková písničku Tisíc mil a zpěvačka sama pak ještě Přejdi Jordán, Václav Neckář tu poprvé interpretoval Lady Jane a tak dále.
Nápadníka Šárky, čalounického učně Vaňka, ztvárnil v té době také již velmi populární herec Jiří Hrzán, člen Činoherního klubu, který s Ivou Janžurovou ve stejné době točil film Jiřího Krejčíka Svatba jako řemen. Uzenářovu manželku si zahrála Ludmila Vostrčilová, jeho tchána vystřihl Miroslav Homola. Každý díl měl svůj vlastní příběh a svou stylizaci, a tak se jednou Rudolf III. ocitl v době císaře Rudolfa II., podruhé v časech hraběte Monte Crista či ve staré dobré Anglii páně Pickwicků...
Žádné komentáře:
Okomentovat