O Jiřím Štaidlovi se říkalo, že píše texty rychleji, než motýli létají. Často je dopisoval ve chvíli, kdy už interpret stál v nahrávacím studiu.
Dodnes tedy Helena Vondráčková v intencích tohoto tvrzení zpívá, že chytila na pasece potýlka, který ji naučil líbat, i když ji měl naučit lítat. To tenkrát telefonistka špatně rozuměla, když jí Jirka překotně diktoval po telefonu svůj text.
Jiřího objevitel byl hudební skladatel, režisér a producent Karel Mareš. Neznámého kluk, ze kterého sálala mladická suverenita, ale také nepřehlédnutelný talent, vyslechl a zadal mu práci: napsat písničku pro Evu Pilarovou a Waldemara Matušku. Když zazněl duet Tam za vodou v rákosí, zrodil se fenomenální hit. Pak už následoval jeden za druhým: Hvězda na vrbě, Roň slzy..... Jirkovi bylo teprve něco přes dvacet, když i tatínek - dosud skeptický k synovým pokusům - musel přiznat, že mu kluk ostudu nedělá. Otec Štaidl, původně továrník, kterému vzali všechen majetek, takže se živil u lopaty a později jako taxikář, byl šedá eminence v kariéře synů Jiřího i Ladislava. Vedl je k samostatnosti i k tomu, aby pochopili,že pop-muzic je také velmi výnosný byznys. Byl to on, kdo poznal, že hlas jejich kamaráda Karla Gotta má šance přelétnout našim zemičku sevřenou železnou oponou a dobýt Evropu.
"Zlobivé dítě" Jiří nepochybně byl. Nebavilo ho učit se, přitom měl výborné známky. Všechno mu šlo snadno, takže se odmítal podřídit jakékoliv autoritě. Pokoušel se dostat na FAMU na scénaristiku, ale nevzali ho, údajně pro velký počet uchazečů. Pak už to nezkoušel. Brzy, jak jeho otec předvídal, se dostavily první mezinárodní úspěchy. Píseň Lady Carneval zvítězila na festivalu v Rio de Janeiru. To už v neporazitelném triumvirátu Gott-Štaidl-Svoboda.
"Mladou slávu", kterou bratří Štaidlové zažili, patřičně okořenil zájem krásných dívek. Jiří měl několik partnerek mezi zpěvačkami, pak se po jeho boku začala objevovat tmavovláska, která nepotřebovala vyhledávat slavné muže, protože ji znal celý národ: krasobruslařka Hana Mašková. Krásná, soběstačná, bohatá. Jiří s ní prožil nejkrásnější období svého života. Když se zabila v autě, už to pak nebyl on.
Po několika krátkých známostech se znovu zamiloval. Lyžařka a manekýnka Ivana Zelníčková byla cílevědomé děvče a její suverenita mu inponovala. Začalo se mluvit o svatbě.
V úterý 9. října 1973 je Jirka do Jevan. Předtím pil s kamarády, kteří ho marně zrazovali, aby nesedal za volant. Když se řítil hlavní silnicí k Říčanům, vyjel z vedlejší silnice náklaďák a zůstal stát uprostřed vozovky. Jiří už se mu nestačil vyhnout, nebyl připoutaný, vyletěl z vozu a narazil do svodidel. Byl na místě mrtvý.
Všechny přátele a známé zpráva zdrtila i když věděli, že Jirka občas podniká své bezstarostné jízdy. Říká se Koho bozi milují, umírá mlád. Zemřel ve třiceti.
Stačil napsat asi 200 textů. Jejich lyričnost, esprit a hravost obdivují pamětníci stejně jako kluci a holky na diskotékách, kteří jeho jméno a osud vůbec neznají.
Žádné komentáře:
Okomentovat